Máme dceru, která se od 14 let sebepoškozovala a řeší poruchu příjmu potravy. Došli jsme si k tomu, že její stav hodně ovlivnilo a ovlivňuje, jak se k ní chováme a jak se chováme k sobě navzájem – jaké hry spolu hrajeme a jaké svoje emoce si při tom řešíme. Dokud jsme nezačali řešit sami sebe, byl to s dcerou začarovaný kruh. Prošli jsme si řadou psychologů a terapií, ale NoGames mi připadá jako přístup, který jde nejvíc k jádru problému a dává praktické návody, jak na vztahy, aby se v nich skutečně všichni cítili dobře a zároveň se konstruktivně řešily každodenní problémy.
Na otázku z dotazníku „Co se ti obzvláště líbilo?“ odpověděl:
Jak se krásně spojují oba vaše pohledy do fungujícího celku. Líbila se mi energie lidí, kteří se toho účastnili – vlastně to bylo jako mezi starými kamarády, se kterými si máme co říci a chápeme jejich problémy a oni zase naše. Oslovuje mě, jak to sami oba uplatňujete a snažíte se neustále zlepšovat.