Celý život máte pocit, že nemůže přijít na to, jaká že se to hraje hra. Už v první den se vám pootevřou dveře skříně z Narnie. Další den ale zjistíte, že nekoukáte do skříně a vykukujete z ní. Poslední den kurzu si jen říkáte, dokážu žít mimo tuto pohádkovou skříň? NoGames bych pojal i jako NoIlusions. Jelikož tady žijeme v jedné iluzi a říkáme tomu život dle plánu. Nejzásadnější věc, kterou se dozvíte je, že se těchto her nemusíte účastnit. Stejně jako když vám někdo nabídne cigaretu a vy řeknete ne, děkuji, já nekouřím. Taky se dá použít ne, děkuji já nehraji. Samozřejmě ne tímto stylem, to nikdo nepochopí. Ne, že by někdo úplně chápal, když s ním přestanete hrát hry.
Na otázku z dotazníku „Co se ti obzvláště líbilo?“ odpověděl:
Vzorové scénky. Především několik úhlů pohledu na stejnou situaci a rozdílný výsledek po změně třeba i jen tónu hlasu. Možnost účinkovat ve scénkách byla super.