Schválně si zkuste před přečtením článku a pak po jeho přečtení sami napsat, co jsou podle vás milosrdné lži a kdy je používáte. Opravdu je dobré si to napsat, tedy napsat si svou definici. Pokud si ji jen pomyslíte, tak bude pravděpodobně nekonkrétní.
Před časem jsem pro jeden náš připravovaný projekt (více nyní neprozradím) měl tu možnost dělat rozhovor s Kubou Rybou z kapely Rybičky 48. A opravdu to pro mě byla čest. Kuba je velmi zajímavý člověk a rozhodně se v něm skrývá mnohem víc, než byste možná na první pohled řekli.
Během společného rozhovoru jsme se dotkli pojmů pravda, lež a milosrdná lež. Kubův pohled naprosto koresponduje s pohledem NoGames na toto téma a povídání s ním mě velmi obohatilo.
Úvodem bych se s vámi rád podělil o malý úryvek z tohoto rozhovoru. Celý jeho obsah se brzy dozvíte, zatím uvádím pouze pasáže, které se vztahují k tématu tohoto článku.
…
(Kuba) …to jsou fakt takové hlouposti. Třeba teď, když řeknu úplnou blbost, tak dědovi je 91 a je na tom teď střídavě dobře, střídavě špatně. Měl krásný život, úžasný, takže my se třeba bavíme a on mi řekne: „Já už tady asi dlouho nebudu, viď?“. A teď mi samozřejmě najede takovéto: „Ale prosím tě, ty nás ještě přežiješ.” Takové to co máš naučené. To už ale nedělám, už mu řeknu: „Hele dědo, už tady asi dlouho nebudeš. No je ti 91, užil sis to, nevím jak ještě dlouho, můžeš tady být třeba ještě 10 let, můžeš tady být měsíc, nikdy nevíš.“ A on to vzal s takovou krásnou reakcí: „…no, to jsem rád, že to takhle bereš, já to také tak beru.“ Asi se mu právě líbilo i to, že jsem mu neřekl tu „lež“ (rukama naznačené gesto uvozovek), která by byla v tu chvíli jen naučený program „milosrdná lež“, aby ses k tomu nemusel vyjádřit. Řekl bych jen: „…ale ty nás ještě přežiješ“, jenom bych to spláchnul, ale neodpověděl bych mu na tu otázku.
Tak takové malé lži se odnaučuji. Kolikrát to není ani o tom, že bych to nechtěl říct, ale že si to ani neuvědomím.
(Libor) Jsou to vzorce, které máme naučené.
(Kuba) Přesně tak, naučené vzorce. Nebo se ti někam vyloženě nechce, nemusíš tam být, nikdo na tebe ani extra nečeká a ty řekneš, že je ti špatně, i když ti špatně není. Dneska už to ale řeknu. Mně se tam nechce, mám špatný pocit z toho, když bych tam měl být a radši budu tady. A nejdu.
To jsou takové blbosti, ale když se to nepovede udržet, kdy v tomhle „selžu“, tak to není proto, že bych se nějak bál, ale prostě proto, že si toho ani nevšimnu a uvědomím si to až zpětně.
(Libor) Jedeš prostě podle toho vzorce. My se tématem pravdy a lži dost zabýváme na kurzu NoGames. Slyšel si někdy o pojmu radikální upřímnost?
(Kuba) Umím si pod tím něco představit, ale neslyšel jsem to.
(Libor) Dává ti pojem milosrdná lež vůbec někdy smysl? Nebo bys doporučoval jít spíše cestou, řekněme, radikální upřímnosti?
(Kuba) Myslím si, že se musí sakra vybírat… Když je to s blízkými lidmi v mém okolí, kteří mě už nějak znají a ví, že ta radikální upřímnost není nějaký atak vůči nim, že to je jen konstatování situace tak, jak ji vidím já, jakým způsobem… tak by to asi šlo. Samozřejmě druhá věc je, proč se vyjadřovat k něčemu důležitému u lidí, které pořádně neznáš. To je asi zbytečný. Takže tam bych se k ty milosrdný lži asi… asi radši ta radikální pravda. Pro mě jsou to ale zase jen dvě slova spojený dohromady a každý si pod tím může představit něco jiného. Takže určitě to nepoužívat tak, aby to někomu ublížilo, ale bral bych to asi radši.
(Libor) Takže co se týče pravdy, nejdeš do radikalizace za každou cenu?
(Kuba) To určitě ne, spíš to budu mít tak, že u těch lidí, u kterých si myslím, že by jim v tu chvíli ta moje radikální pravda nepomohla, tak budu radši mlčet, než abych jim řekl milosrdnou lež.
(Libor) Nenutit jim to za každou cenu.
(Kuba) Tak, to si myslím, protože ta milosrdná lež by v tu chvíli nebyla to, co zrovna chci říct, tím pádem by to bylo jenom zbytečné tlachání. Tak bych buď řekl radikální pravdu, ale když si myslím, že by v tu chvíli nepadla na úrodnou půdu, radši bych držel hubu (smích). Tak to alespoň cítím.
…
Rozhovor s Kubou trval skoro půl hodiny a v nejbližší době se můžete těšit na celý jeho záznam.
Vraťme se však k pojmu milosrdná lež. Obecně je usuzováno, že se milosrdná lež říká kvůli tomu, komu je sdělována. Není to ale většinou ve skutečnosti milosrdné spíše vůči tomu, kdo jí říká? Není pro něj snazší se touto milosrdnou lží vyhnout obávané reakce? A nebyl by tazatel mnohdy vděčnější za upřímnou, „nemilosrdnou” odpověď? Můj otec říkal, že za milosrdnou lží se často skrývá pěkná všivárna a já mu mohu jen dát za pravdu.
Na závěr uvádím Kubova slova shrnutá do několika tvrzení, se kterými se naprosto ztotožňuji.
- Než říci milosrdnou lež, tak budu radši mlčet, bylo by to zbytečné tlachání.
- Pokud by pravda dotyčnému v tu chvíli nijak nepomohla, nebo by to bral jako útok, tak budu radši mlčet, než abych lhal.
A jaký názor máte na pojem „milosrdná lež“ teď?
Libor
O autorovi:
Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.
Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.
Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.
