Pravda je jen prázdné slovo

Nelíbí se vám toto prohlášení? Bohužel je to často tak. Říkáme věci, které sice nejsou lež, ale přitom také nejsou pravda.

Co to slovo „pravda“ vůbec znamená, nebo lépe, co by znamenat mělo?

Vynechme teď situace, kdy říkám něco, co si myslím, že je pravda, ale mýlím se.

To, čím se chci primárně zabývat jsou situace, kdy sice říkáme „pravdivý fakt“, ale způsobem, který si druhá strana vyloží jinak. A my to víme, případně je to dokonce naším cílem.

 

Podívejme se na několik více/méně hypotetických situací:

Situace: Zaměstnanec přijede pozdě do práce na schůzku s nadřízeným (ale stejně tak to může být schůzka s kamarádem)

Zaměstnanec: Omlouvám se za zpoždění, ale po cestě byla kolona, vůbec jsem neodhadl, jak dlouho mi bude cesta trvat.

Nadřízený: No jo, co se dá dělat (fajn chlap, že:), ta doprava je dneska šílená.

Skutečnost: Zaměstnanci se nechtělo ráno z postele od své krásné přítelkyně, takže vyjel z domova o skoro hodinu později. Při cestě před ním bylo na semaforu neuvěřitelných deset aut, takže projel „až“ na druhou zelenou. To se přece dá nazvat kolonou ne? Jo a také v protisměru byla fakt dlouhá kolona před tunelem. Bylo to po cestě, co na tom, že ne po jeho cestě.

Výsledek: Muž nelhal, kolona tam byla, nebo někde jinde po cestě určitě ano, on neřekl, že přijel pozdě kvůli koloně. Jen řekl, že po cestě byla kolona, na nějaké cestě určitě ano. Každopádně to říkal tak, aby vzbudil v nadřízeném pocit, že za jeho zpoždění může katastrofální dopravní situace ve městě. A to pravda prostě není.

 

Situace: Rozhovor novináře s politikem obviněným ze zmanipulované veřejné zakázky

Novinář: Vzal jste od společnosti XY úplatek?

Politik: Společnost XY mi nikdy nic nedala, ani peníze, ani nic jiného.

Skutečnost: Společnost XY si u společnosti bratra politika objednala a zaplatila „hypotetický“ marketingový výzkum za 10 milionů, poradenství nebo něco podobného. Bratr pak politikovi zaslal dohodnutých 9 milionů.

Výsledek: Politik nelhal, opravdu jemu konkrétně společnost XY nedala žádné peníze a ani nic jiného. Tedy jeho prohlášení nebylo lživé, fakticky bylo dokonce „pravdivé“, ale reálně lže jako když tiskne.

 

Situace: Soud o určení styku otce s tříletým dítětem

Matka: Syn si u otce nikdy nečistí zuby.

(Zděšené pohledy soudce a sociálky, to je přece strašné, takový přístup k hygieně.)

Soudce: Čistí si u Vás syn zuby?

Otec: Nečistí.

Skutečnost: Opravdu nečistí, syn u otce zatím nikdy nespal. Vždy si syna vyzvedává ráno v devět (tedy po ranní hygieně u matky) a vrací večer v šest (tedy před večerní hygienou u matky). Soud je právě o tom, že by otec chtěl mít syna i přes noc.

Výsledek: Matka nelhala, ale cílem nebylo sdělit tento v kontextu nicneříkající fakt, ale vzbudit přesvědčení v soudci a sociálce, že otec nedbá dobře o svého syna. Matka tedy použila pravdivé informace, ale s cílem vyvolat nepravdivé povědomí o nějakém stavu.

 

Situace: Dva společníci v jedné firmě, které se již delší dobu nedaří. Jeden ze společníku navrhne druhému, že odkoupí jeho podíl.

Kupující: Podívej se na realitu, účet zeje prázdnotou, přišli jsme o několik významných zákazníků a ty co zůstali sotva pokryjí náklady na provoz a splátky úvěrů. Nás dva už to neuživí. Vezmu si další úvěr, zaručím se za něj svým bytem a zkusím to nějak zachránit. Ale sám víš, jak na tom jsme.

Prodávající: No a kolik mi za můj podíl dáš?

Kupující: No vždyť ti to říkám, převezmu na sebe všechny úvěry. Splatím, ty kde máš ručení, takže odejdeš bez dluhů, to je přece dobrý ne?

Skutečnost: Kupující společník má před podpisem několika velmi zajimavých smluv, které firmu vystřelí raketově nahoru. Smlouvy ale již několik měsíců brzdí, aby mohl podíl odkoupit takříkajíc za hubičku, nebo ideálně zadarmo.

Výsledek: Kupující nelže, na účtu skutečně nejsou skoro žádné prostředky a opravdu odešlo několik významných zákazníků. Takže z tohoto pohledu na tom firma není moc dobře. Že je před podpisem několika smluv, které celou situaci mění „pouze“ neřekl.

 

Mohli bychom takhle pokračovat od opravdu skandálních lží vyřčených „pravdivými“ slovy po „nevinné neúplné pravdy“. Společný jmenovatel však bude stejný. Mluvčí těchto „pravd“ je přesvědčen, že nelže. Dokonce je na sebe možná pyšný, jak si umí s pravdou hrát tak, aby nelhal a přitom si ostatní mysleli něco jiného, než je skutečnost.


Uvedení v omyl

Zákon dokonce pro to má pojmenování v §209 Trestní zákoník č. 40/2009: „… uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti…“. To pojmenování je podvod. Takže ve všech čtyřech případech šlo o podvod. Z pohledu zákona by bylo třeba splnit ještě nějaké podmínky, ale z pohledu morálky šlo ve všech případech o to uvést někoho v omyl, nebo zamlčení podstatných skutečností.

Dobře, pokud takové konání není lež, ale podvod, jaký význam ale potom má v jejich kontextu pravda? Žádný! Je to jen prázdné slovo.


Nazývat věci pravými jmény

Jedna ze základních myšlenek našeho konceptu No Games je „Nazývat věci pravými jmény“ a následně si tuto pozici ustát.

Ač se to tak možná zatím nezdá, tak tento článek si neklade za cíl moralizovat, že bychom neměli lhát druhým, neměli je podvádět, nebo říkat neúplné, či „prázdné“ pravdy. Přestaňme ale lhát sobě. Přestaňme si alibisticky lhát a vnitřně si ospravedlňovat své, ne vždy čisté, chování.

Pravdivě si přiznat

Vraťme se k našim příběhům. Druhý a čtvrtý příběh by se asi nezměnil, ale první a třetí možná ano.

Jsem možná naivní, ale stále věřím tomu, že většina z nás, když si pravdivě přizná, že někde lhala a podváděla, tak to v nás vyvolá nepříjemné pocity.

Vyvolá to v nás zamyšlení, jestli opravdu chceme být takovými lidmi. Když vynecháme alibistické „kecy“, jak matka dělá vše v zájmu dítěte a to i dokonce lži a podvod, zaměstnanec si naplno řekne, že zneužívá dobroty svého šéfa atp., tak pak začnou mít nutkání jednat „správněji“. Možná ne vždy, ale jak říká mé oblíbením přísloví „I o jednu kapku vody stoupne hladina moře“.


Buďme upřímní sami k sobě

Tedy jestli chceme lhát a podvádět, dělejme to, ale buďme alespoň upřímní sami k sobě a nazývejme věci pravými jmény. Nehazardujme s významem slova pravda a nedevalvujme ho tak. Pojďme pravdě navrátit její hodnotu.

Co by tedy měla pravda být?

Sdělení, kterým popisujeme skutečný stav věcí tak, jak ho vnímáme. Sdělení, které podáváme s nejlepší a upřímnou snahu tak, aby bylo i pochopeno správně.

A pokud se dozvíme, že druhá strana si ono sdělení vyložila jinak (a pro nás i třeba lépe), je tedy v omylu, tak u toho neskončíme a pokusíme se to napravit. To je teprve celá a úplná pravda. Nic jiného.

A je úplně jedno, jestli opak budeme nazývat lží, podvodem, uvedením v omyl, neúplnou pravdou, vytržením z kontextu, nebo to jinak okecávat. Ale pravda to prostě není.


Pravda je čistý pojem

Pravda by měla být krásný čistý pojem. A vůbec nezáleží na tom, že každý může mít „svou pravdu“, svůj názor a může se mýlit. Jen pojem „svou pravdu“ opět nezaměňujme za lhaní.

Teorie pravdy zná pravdy relativní vs. absolutní, případně objektivní vs. subjektivní. Pokud mé prohlášení neodpovídá objektivní a absolutní pravdě, přestože jsem upřímně přesvědčený, že ano, tak se může jednat o produkt omylu nebo nedorozumění.

Nikdy bychom však neměli zaměňovat relativní či subjektivní pravdu s alibistickým obhajováním nepravostí. Nebo i jen neschopností přiznat, že se mýlíme.


Začněme od sebe, začněme hned

Pojďme nazývat věci pravými jmény, bez obalu, omáčky, okecávání, zatajování a zamlžování. A začněme tím v sobě. Začněme si říkat PRAVDU.

 

Libor

www.nogames.cz


O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu No Games, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.