Na NoGames jsem byla podruhé. Je zde řečeno tolik zajímavých informaci, že to nelze najednou pojmout. Na prvním kurzu jsem byla naprosto v šoku, protože jsem zjistila, kolik her vlastně hraju. Nejen na ostatní, ale především sama na sebe. Děláme si to vše sami… Při některých mých reakcích jsem si dokázala uvědomit, co dělám a jak přispívám ke konfliktu. Jak je možné, že já jako dcera s mojí matkou mluvím jako s dítětem? Ona mi samozřejmě jako dítě odpovídá a oheň je na střeše. Jsme manipulátoři, i když si to neuvědomujeme, wow…. Na druhém kurzu už jsem tolik v šoku nebyla, jen jsem si dávala dohromady další střípky. Je to neuvěřitelné, do jaké pasti se sami lapíme a pak nám ta komunikace vůbec nefunguje. Od druhého kurzu už jsem zachránila několik situací. Někdy si uvědomím, co dělám, ale nejsem schopná se zastavit. Někdy ano a výsledek je okamžitý. Ale řekla bych, že je to dobrý začátek. Je úžasné, když se místo hádek dokážete s tím druhým opravdu ve vší úctě domluvit. Bez hádek, bez her je svět prostě krásnější… Kurz by měl absolvovat každý a ideálně tak jednou za měsíc znovu. Nebo aspoň jednou za rok, abychom si to oživili a uvědomili si, jak si ulehčit život a žít ho příjemněji s láskou a úctou k druhému a sami k sobě ;)
Na otázku z dotazníku „Co se ti obzvláště líbilo?“ odpověděla:
No vše…. Ale obzvláště? Já ti nevím… Prostředí příjemné, užitečných informací spousta, obsazení lektorů i účastníků dokonalé, jídlo též dokonalé. Vše dohromady super.