Hledání, respective poznávání nového, potenciálně ideálního čehokoliv, je jako droga.

Znáte ten vzrušující, skoro až extatický pocit z nového vztahu. Dokonce ještě ve chvíli, kdy se to ještě vztahem ani nedá nazývat. První, druhá, třetí schůzka. Máte pocit, že nikoho tak úžasného jste do teď nepotkali. Nikdo vám nevěnoval takovou pozornost. Nemluvil tak hezky, tak zajímavě, i jen krásně zvonivý zvuk jejího/jeho hlasu je úžasný. Smích, každý pohyb, každé gesto, prostě všechno. Poznávání a objevování nového je tááák vzrušující. Po nějaké době poté, někdy to může být týden, někdy měsíc, někdy tři, už to tam není. Něco je špatně, něco se změnilo. Jak to?

Určitě tyhle pocity znáte. Zajímavé je, že se to netýká jen nového vztahu. Obdobné, i když většinou méně intenzivní pocity zažíváme s novým zaměstnáním, novým autem, novým kamarádem, telefonem, dosaďte si dle svých zkušeností.

Něco je špatně

Odpověď rozumově všichni známe, chápeme to. Počáteční vzrušení prostě po nějaké době vyprchá a my začneme poznávat i negativní stránky toho již známějšího vztahu (zůstaňme u vztahu, ale paralelu najdete i v jiných oblastech). Zpočátku roztomilé drobnosti se nám okoukají a najednou už přestávají být tak roztomilé. Zvonivý zvuk hlasu již není ani tak zvonivý, jako řezavý. Roztomile nevinné a naivní pohledy se nám začínají zdát hloupoučké atp.

Na další milé chování člověka si zvykneme a stane se pro nás samozřejmostí. Už to není nic výjimečného. Začínají se objevovat první nedorozumnění, spory, první hádky.

Ano, rozumově to všichni chápeme, ale problém je právě to, že “rozumově”. Bavíte se o tom se známými, sami se sebou a často sami nenacházíte pádné argumenty proti. Ale už to tam nějak necítíme. Ten zmíněný extatický pocit tam už není. Rozum říká, že je to normální, ale srdce se zavírá. Všude čteme, jak máme poslouchat srdce. A srdce nám říká “necítím to tam”. Říká nám to srdce? Ale houby. Říká nám to absťák. Absťák po dopaminu, fenyletylaminu a dalších hormonech, které se nám do mozku při vzrušení vyplavují a mozek, i dle mnohých výzkumů, se chová téměř totožně, jako bychom byli pod vlivem kokainu nebo jiných drog.

Chceme svou „drogu“

A slyšeli jste někdy feťáka, který chce další dávku? Dokáže mluvit a argumentovat i neuvěřitelně rozumně, proč si musí dát, proč to potřebuje, proč je to správné. A stejně tak rozumně argumentujeme i my. Proč tato dříve úžasná žena, už není tak úžasná. Dříve bychom se přestěhovali přes půlku republiky, ale najednou bydlí daleko. Klidně bychom prodali byt a pořídili větší a teď nás děsí představa, že nám někdo naruší naše zažité zvyky, pořádky a my bychom měli udělat místo ve skříni nějakému vetřelci. Zanedbatelný věkový rozdíl se stává nepřekonatelnou překážkou. Má moc malé děti, nebo moc staré děti, má děti a už nechce další, nemá děti a určitě je brzy bude chtít. Všechno je najednou špatně. Stejně jako feťák si argumenty najdeme.

Už jste se někdy bavili s člověkem, který takhle střídá vztahy? Promiňte, nestřídá, hledá ideálního partnera. Určitě si všimnete, že to, co mu chybělo na jednom partnerovi, to mu na dalším leze na nervy a chybí mu něco jiného, co u dalšího vztahu je zase špatně a tak pořád dokola. Nemůžete se ubránit pocitu, že ten člověk neví co chce, nic mu není dost dobré. A začnete pozorovat další zajímavou věc. Toto počáteční vzrušení trvá kratší a kratší dobu a někdy už nepřežije ani do druhé schůzky.

Posloucháme své srdce?

Ale on přeci poslouchá své srdce. Neposlouchá, poslouchá feťáka v sobě, který potřebuje stále větší a častější dávku. A stejně jako feťák už často po oné další dávce nenalézá dostatečně intenzivní pocit uspokojení. Nastupuje pocit marnosti. Nikdo dokonalý není. Nikdo není ten pravý pro nás. Začínají převládat až depresivní stavy ještě posilněné pochybami, zda jsme toho ideálního už neztratili a pocit marnosti z dalšího snažení je stále silnější.

Pak se někdy s někým, s něčím, spokojíme. To bývá dalším kamenem úrazu. Jen jsme se spokojili, nerozhodli jsme se pro to, jen už nám nic nezbylo, a tak jsme otevřeni dalšímu příležitostnému fetu, románkům, které v nás jen umocňují pocit, že to, co nyní máme, není to “pravé”.

Cesta ke štěstí

Jak z toho ven? Povím vám, co pomohlo mě. Tehdy jsem ještě neznal sílu rozhodnutí, a tak jsem dopadl na úplné dno. Prošel jsem si několikaletým osobním peklem s dívkou, která byla chorobně žárlivá a vztah byl plný nahoru a dolů. Každo měsíční rozchody a vášnivém usmiřování narůstali do permanentního strachu, co se zase stane. V jedné minutě jsem byl “pan božský” zahrnutý láskou a v druhé ten největší ničema v celé galaxii. Odjížděl jsem do práce od milující ženy a když jsem přijel domů, tak se mnou mluvil jen můj pes. Tyhle stavy se střídaly z minuty na minutu až jsem se dostal do stavu, že jsem se při návratu domů zastavil pár kilometrů před domem a jen tak seděl v autě. Domů se mi nechtělo. Moje sebevědomí se dostávalo do svého minima. Strach vystřídala frustrace, frustraci rezignace a pak mi to už bylo úplně jedno.

A bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát. Z tohoto mého osobního pekla jsem vylezl s naprosto jasnou představou co už nikdy nechci v životě zažívat, co ve vztahu nechci a co naopak chci. Toto uvědomnění mi pomohlo. Už jsem věděl, co chci a co nechci. Nebyl a není to žádný dlouhý seznam, ale dává mi neuvěřitelnou sílu. Dal mi sílu ukončit několik dalších vztahů, které měly podobné varovné signály, které jsem v počátcích svého pekla pod vlivem drogy ignoroval a dal mi každodenní schopnost vnímat krásu vztahu s mou současnou manželkou. A tahle schopnost není jen rozumová. Tohle uvědomění je velmi niterné, pocity, které to ve mě navozuje, jsou mnohem silnější, než na začátku. Ano, jiné, ale … nedá se to ani popsat, kdo to nezažil, ten nepochopí. Vstávám mnohem dříve než má žena, dám si kávu, přečtu si maily, co se děje ve světě a zaplavuje mě neuvěřitelně silný pocit lásky, štěstí a vděčnosti.

Vděčnosti a touhy. Drobné rozmíšky a názorové neshody, které se svou ženou samozřejmě máme, jsou titěrné ve srovnání s pocitem bezpečí, stability a štěstí, který vám přinese vztah s někým, s kým nemusíte prožívat každodenní hádky, demostrativní odchody a vášnivé návraty.

Láska (ne)musí bolet

Často žijeme v bludu, že láska musí bolet. Že musí být komplikovaná, překonávat překážky a neustálé pochyby. Blbost. Ten nejlepší “fet”, který jsem zažil, je láska, která si může plnými doušky užívat otevřenost, důvěru a bezpečí. Lepší jsem fakt nepoznal.

Mnohokrát jsme se o tom se ženou bavili a cítíme to stejně. Rozebírali jsme to, hledali odpověď na to, jak se nám tahle krásná věc stala. A shodujeme se na několika bodech:

  1. Oba jsme měli naprosto jasno co chceme a co ne.
  2. Oba jsme se rozhodli, že tohle chceme žít s tím druhým (slovo rozhodli si zapamatujte, je velmi důležité a vrátíme se k tomu).
  3. Oba jsme se opět rozhodli, že si ten ideální vztah vytvoříme s tím druhým, že na něm budeme pracovat. Nebudeme už hledat žádný další ideál.

Kromě ujasnění si toho, co chceme, je pojem “rozhodnout se” velmi důležitý. Rozhodnout se pro něco, cokoliv. Rozhodnout se, opravdu niterně, komplexně, učinit rozhodnutí tak silné, že každá kost, každý sval, vlas, každá buňka v těle je skálopevně rozhodnutá a nepochybuje. Trénujte rozhodnutí, rozhodněte se, rozhodujte se v malých každodenních drobnostech a pak si zatím stůjte a jděte. Trénujte tuto schopnost. Být někým, kdo se takto rozhodne pro někoho a být s někým, kdo se takto rozhodl pro vás, tento pocit se nedá dostatečně popsat a asi nejblíže tomu je slovo láska.

Jde to i jinak

Já musel nejdříve poznat peklo, abych našel svůj ráj. Je to nutné? Není. S našimi klienty pracujeme na vědomých rozhodnutích a oni poznávají, že je možné dospět a činit rozhodnutí dříve, než si sáhnou na dno. Jestli jste si ještě svým peklem neprošli, tak se také můžete prostě “jen” rozhodnout. Rozhodnout se, že nemusíte dopadnout na dno, abyste otevřeli své oči a srdce opravdovosti a kráse.

Jak to udělat? Máte pochyby? Říkáte si, že co když se rozhodnete a ten druhý ne? Ano, to se může stát. Ale nejdříve to rozhodnutí musíte udělat vy. A pak se může stát, že svým rozhodnutím, svým rozhodným postojem strhnete toho druhého. Ale začněte u sebe a tím se oklikou vracím ke svému předešlému článku “Jak neuvařit dobrý (guláš) vztah”.

Jak zjistit co chceme, co nechceme, jak zpracovat své pochybnosti, činit vědomá rozhodnutí, stát si a jít za nimi se věnujeme na našich kurzech NoGames.

 

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.