Mám jen jednu zásadu, nemít žádné zásady.

Pojem bezzásadový člověk je obecně vnímán negativně. Web https://synonymus.cz/bezzasadovy-clovek/ eviduje tři synonyma: oportunista, pragmatik a prospěchář. Jen pragmatik si s sebou nenese tak jednoznačně pejorativní (negativní) nádech.

Přesto si za prohlášením „mám jen jednu zásadu, nemít žádné zásady“, stojím. Proč? Protože „řídit se zásadou“ je velmi často zneužíváno jako alibismus. Alibismus v situaci, kdy někdo něco nechce udělat, ale potřebuje k tomu nějaké společensky přijatelné vysvětlení, za které ideálně ještě neponese zodpovědnost. Schová se za zásady. To ne já, to moje zásady. Nebo naopak někdo apel na zásadovost využívá k tomu, aby námi manipuloval.

Ze zásady nepůjčuji

Modelová situace:

Petr: Půjčil bys mi prosím?
Pavel: Promiň, rád bych, ale ze zásady nepůjčuji.

No jo, co se dá dělat. Je to hodný člověk, to víme, kdyby mohl, pomohl by nám. Ale nemůže, má zásadu, že nikdy nepůjčuje. Asi ho život naučil. A je zásadový člověk, stojí si za svými zásadami. Takže je to vlastně fajn, i když nám to moc nepomůže.

Použil už na vás někdo obdobnou omluvu? Nebo použili jste ji někdy vy? Něco ze zásady neděláte, nebo naopak děláte.

Věřím, že by měl mít člověk ujasněné názory, stanoviska, postoje, stát si za nimi a zároveň jsem přesvědčen, že tyto dvě idey nejsou v rozporu. Obecně bych řekl, že zásady jsou fajn, ale neměli bychom k nim přistupovat dogmaticky.

Pokud se tedy na nějakou zásadu budeme koukat jako na názor, za kterým si stojíme, nikoli však striktně, tak to do sebe začíná krásně zapadat.

Tedy jsem schopen jednat i proti své zásadě, pokud to v nějaké situaci dává smysl, například nám to přijde správné.
Toto prohlášení může někomu právě připadat oportunistické. A ono dokonce i může být, ve finále totiž vždy záleží na motivu. Pokud nemáme čisté motivy, tak nám ani jednání dle zásady naše konání neposvětí.

Vynechme zásady

Zpět k naší modelové situace, tentokrát bez použití zásad:

Petr: Půjčil bys mi prosím?
Pavel: Kolik potřebuješ?
Petr: Kolik můžeš? Potřebuji dát dohromady 100 tisíc.

Než budete číst dál, tak se zamyslete, co by se vám honilo v hlavě, pokud by vám někdo předložil obdobnou žádost. Nad stovkou bychom možná nepřemýšleli, tedy pokud bychom neměli nějakou zásadu.

Samozřejmě by zde hrála roli řada faktorů, jak moc toho člověka známe, jaký spolu máme vztah, jestli věříme, že vám takovou částku bude moci vůbec vrátit, případně jestli mu můžeme věřit atp. Určitě bychom však měli při rozhodování vzít v potaz i účel. Pokud si chce koupit auto, vyrazit na luxusní dovolenou, nebo…

Každá situace je jiná

Pavel: Na co je potřebuješ?
Petr: Moje dcera potřebuje nutně na operaci.

A teď, babo raď. Samozřejmě jsou stále validní úvahy v předchozím komentáři. Jestli tomu člověku vůbec mohu věřit, že se jedná o tak vážnou situaci. Nakolik znám jeho okolí. Pro mě to jsou třeba poslední rezervy, ale Petrovi rodiče mají velký majetek a co vím, tak by Petrovi rádi dali peníze na operaci jejich vnučky. Petr se však s nimi nebaví. Nebo jestli nám bude moci peníze vrátit, o jakou jde operaci. Pokud má zachránit život dceři našeho kamaráda, tak možná ani nebudeme v tu chvíli řešit, jestli nám to bude moci vrátit.

Vůbec nechci říci, že by finálně měl Pavel Petrovi peníze půjčit, nebo naopak neměl. Hledisko morálky, svědomí a konkrétní situaci nechme stranou, i to je vždy individuální a není to předmětem tohoto článku. Ale pokud mu je nepůjčí, tak by Pavlovo rozhodnutí nemělo stát jen na nějaké zásadě, případně být jen zásadou omluveno. Jeho rozhodnutí je jeho rozhodnutí, ne rozhodnutí zásady.

Nic není jednoznačné

Pavel: Jakou operaci?
Petr: Plastiku obličeje.

Vidíte, s každou další informací se situace mění. Předtím bychom třeba peníze i dali, ale na plastiku, vždyť jeho dcera je překrásná, tohle je zhýralost.

Pavel: Plastiku? Vždyť je nádherná, tohle vůbec nepotřebuje.
Petr: Měla nehodu, ohořela jí půlka obličeje.

Ajaj, tak to je opět úplně jiná situace. Jak by se nám na ní hodila naše zásada nyní?

Přijmout odpovědnost za své rozhodnutí

Ke každé situaci bychom měli přistupovat individuálně. Individuálně zvážit dostupné informace, případně zjistit další, máme-li jich málo. Individuálně se rozhodnout a za svým rozhodnutím si stát, ať je jakékoli. A hlavně, přijmout odpovědnost za své rozhodnutí. Neomlouvat ho nějakou zásadou.

Když to vezmu do důsledku, tak pokud někomu jeho zásada neumožňuje něco udělat, tak se tím nezbavil své zodpovědnosti. Nezbavil se minimálně zodpovědnosti za to, že si takovou zásadu vybral, že použití konkrétní zásady vyhodnotil jako relevantní k dané situaci a za to, že se jí řídí.
Vždy je to naše rozhodnutí a naše zodpovědnost. Takové rozhodnutí nemusíme vysvětlovat, objasňovat, omlouvat či jakkoli jinak ospravedlňovat. Ale neschovávejme se za zásady. Vymlouvání se na zásady je totiž poměrně častá společenská hra.

Dovětek: Nemanipuluj mě

Pavel se v naší modelové situaci rozhodl, že Petrovi ty peníze půjčit nechce. Možná proto, že má pochybnosti, jestli je jeho dcera vůbec nemocná, možná proto, že každý měsíc před výplatou potřebují překvapivě operovat postupně všichni členové jeho rozsáhlé rodiny, nebo mu je Petr a celá jeho rodina vlastně ukradená, přestože jim nepřeje nic špatného. Prostě se rozhodl, že ne.

Pavel: Chápu, to je nepříjemné, ale nepůjčím ti.
Petr: Proč ne, to ti je jedno, že bude mít zničený celý život?

A tato očekávaná otázka je přesně jeden z důvodů, proč takové hry hrajeme. Proč se vymlouváme na zásady, nebo si hledáme jiné výmluvy. Chceme takovým otázkám předejít. A chceme předejít případným, i nevyřčeným, zpochybňováním našeho charakteru.
Jsou to velmi nepříjemné otázky a řešení není jednoduché, nebo alespoň není příjemné, ale existuje. Prostě tuto hru nehrát.

Jak na to, jak nehrát takovou hru, jak si ustát rozhovory, ve kterých nás někdo tlačí někam, kde rozhodně nechceme být, si budete muset počkat do některého z dalších článků, nebo na kurz NoGames.

Jaké máte zásady vy? Já mám tuhle jednu, nemám žádné zásady.

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.