Žárlivost je toxická, její nadměrné množství dokáže otrávit a zahubit i ten nejkrásnější vztah. A vlastně nakonec vůbec nezáleží na tom, zda ji dáváte najevo, nebo se vám ji snad daří (nebo si to myslíte) skrývat.

Žárlivost nás ničí

I skrývaná žárlivost, nebo rozumově ovládaná, vás ničí, nahlodává vaši důvěru a vám se čím dál hůře daří ji udržet pod kontrolou. Začínají postupně prosakovat nejdříve „nevinné“ otázky. Postupně se odpovědi „nějak“ nezdají, tak „nenápadně“ přicházejí na řadu další a další ověřovací otázky… A pak už to ani skrývat nejde. Žárlivec je označen za paranoidního, za žárlivého. Chvíli si to i sám o sobě myslí, ale pak se v něm objeví obvyklá alibistická myšlenka: „Já bych nežárlil, kdyby mi k tomu ten druhý nedával důvod“. Najednou už ve všem vidí důkaz nevěry.

A „oběť“ žárlivosti hraje svou roli dokonale. Na začátku mu dokonce žárlivost lichotí, je to přeci „důkaz lásky“. Pak se obhajuje, přesvědčuje, snaží se dokázat, že není nevěrný. Začíná hrát hru „křížový výslech“. Na všem co řekne, čím se hájí, se však daří najít něco, co nesedí. Něco, co dříve neřekl, proč asi…

Tato hra nemá vítěze

Pak už „oběť žárlivosti“ ze strachu začne i nevinné aktivity skrývat, neřekne, že byla na obědě s kolegyní, nebo že mu volala kamarádka. A důkaz je na světě. Kdyby měl čisté svědomí, tak by to přeci netajil. Tuhle hru hrají oba a oba ji prohrávají. Tato hra totiž nemá vítěze, jen poražené.

Zpátky na začátek

V úvodu článku jsem vytáhl řádky z popisu našeho „kurzu“, nebo spíše uceleného programu, pro jedince i páry, kteří se potýkají se žárlivostí. Jsou totiž výstižné.

Před několika lety jsem si tím sám prošel. Měl jsem nádherný, až pohádkový vztah, který si přesně tímto prošel. A já v něm dokonale hrál roli „oběti žárlivosti“. Po pár letech se vztah rozpadl, postupně jsem si prošel několika fázemi od obhajování a dokazování, přes strach, frustraci, poznání, že ať udělám cokoli, výsledek bude stejný, tedy rezignaci a nakonec lhostejnost. Už mi to bylo jedno. O těchto fázích připravuji článek na září, nebudu je tedy nyní více rozvádět.

Nějak jsem se nechtěl smířit s tím, že to vše nemělo nějaký smysl. Tak jsem se pustil do natáčení dokumentu o tomto problému. Dělám rozhovory s oběma stranami této „nemoci“ a postupně z toho vznikla myšlenka na kurz.

Při práci na dokumentu a s aktéry hry na žárlivost je velmi zajímavé sledovat, jak se stále opakují ty samé vzorce, ty samé myšlenkové konstrukty a někdy dokonce slovo od slova ty samé fráze. Stále stejné a stejné. A velmi podobné scénáře. Smutné scénáře.

Nejzajímavější na tom všem však je, že vlastně vůbec, ale opravdu vůbec, celý ten koncept žárlivosti nedává žádný smysl. Ano, žárlivost není o logice a na kurzech se do hloubky zabýváme i emoční stránkou věci, problémem sebehodnoty a dalšími. Nicméně z mnoha rozhovorů vyplynulo, že pro „žárlivé“ i jejich „oběti“ již samotné uvědomění si nelogičnosti celého konceptu žárlivosti vede k otevření se možnosti začít pracovat se svými emocemi.

Prostě a jednoduše. Pokud takový problém máte, tak cestou k jeho řešení je poprat se na několika frontách jak s emoční, tak i rozumovou stránkou. Nestačí jen emoční a nestačí jen rozumová. Žárlivec je velmi vynalézavý v rozumovém obhajování svých emocí a zároveň mu jeho emoce neumožňují přijmout rozumový, nebo řekněme rozumný, pohled.

Nemá to logiku

Pojďme se tedy podívat na několik logických paradoxů v žárlivosti.

První paradox – Hledání důkazů o nevěře

Žárlivý chce, aby mu jeho partner byl věrný. Věrnost se ale nedá dokázat. Dá se dokázat, že někdo byl nevěrný, byl přistižen takříkajíc inflagranti. Pokud přistižen nebyl, tak to nutně neznamená, že není nevěrný, tedy je věrný. Znamená to jen jediné, že se nepodařilo zatím nalézt důkaz nevěry. Žárlivec tedy beze změny postoje nikdy trvale neuvěří, že mu je partner věrný. Hledání důkazů o nevěře je totiž nikdy nekončící proces, který není možné zvrátit žádným důkazem o „věčné“ věrnosti. A oběť žárlení hraje svojí roli v nikdy nekončícím vyvracení důkazů, nejasností a snahou rozptýlit pochybnosti v bláhové víře, že když dostatečně krát vyvrátí podezření, tak že žárlivec prozře a konečně uvěří.

Neuvěří. Rozhodně ne cestou hledání a vyvracení důkazů.

Druhý paradox – Testování věrnosti

Žárlivec chce, aby mu jeho partner byl věrný ze své podstaty, nikoli proto, že nemá příležitost. Druhý a třetí paradox je velmi provázaný, já mu říkám dvojparadox. Nicméně žárlivec často začne oscilovat mezi stavy „dokaž mi, že budeš věrný“ a „neumožním ti být nevěrný“. Začne přistupovat k mnohdy velmi rafinovaným způsobům testování partnera v různých situacích. Pokud však partner testem projde, přichází na řadu první paradox, tedy to, že tímto testem prošel, vlastně vůbec nic neznamená. Třeba jen prokoukl, že se jedná o test, nebo test nebyl dostatečně dobrý.

Tedy opět, testování věrnosti nikdy nekončí a je potřeba jen testovat dál a líp.

Třetí paradox – Neumožnění nevěry

V návaznosti na druhý paradox začne žárlivec svého partnera hlídat a omezovat. Někdy jen tím, že s ním tráví všechen čas, ale ne proto, že s ním chce stále být, což i chce, není však to ten hlavní motiv, ale hlavně proto, aby partner neměl nikdy možnost být nevěrný. Jindy dokonce i zakazováním a omezováním, někdy až na hraně osobních svobod.

Tím ale vrcholí dvojparadox. Žárlivec se nespokojí s tím, že svého partnera uhlídal. Chtěl by totiž, aby ho hlídat nemusel, ale nikdy neuvěří, že bez hlídání by byl věrný, tedy že hlídat nemusí. Začínáte už sledovat ten bludný kruh?

Zastřešující paradox

Žárlivý si myslí, že chce věrného partnera, nikdy však neuvěří tomu, že jeho partner věrný je. Veškerou energii tak věnuje hledání důkazu nevěry. Žárlivý tedy svým jednání vlastně chce opak, dokázat nevěru a to někdy i za tu cenu, že si důkaz vytvoří (toto se opravdu nezřídka stává).

Příklad ze života

Na kurzech si rozebíráme další paradoxy a jak s nimi pracovat na obou stranách. Toto téma a i různě opakující se příběhy by vydaly na samotnou knihu. Pojďme se tedy v závěru podívat na jeden, pro nezúčastněné možná trochu humorný, avšak skutečný příklad.

Den první
Mobil: Nevychovaně vydal zvuk příchozí sms.
Žárlivec: „Přišla ti sms.“
Oběť: Jde si přečíst sms.
Žárlivec: „Ty si ji jdeš hned přečíst, abych neviděla, kdo ti píše.“ Pochybnost je na světě.
Oběť: „Tak se podívej.“ Ukazuje obsah zprávy.
Žárlivec: „Nejde o tuto zprávu, ale o to, jak sis ji šel hned přečíst.“ To je podezřelé.

Den druhý
Mobil: Nevychovaně vydal zvuk příchozí sms.
Žárlivec: „Přišla ti sms.“
Oběť: „Já si ji pak přečtu.“ Teď uvidí, že si ji nemusím hned přečíst.
Žárlivec: „Ty si ji nechceš přečíst přede mnou, abych neviděla, kdo ti píše.“ Pochybnost je na světě.
Oběť: „Tak se podívej.“ Ukazuje obsah zprávy.
Žárlivec: Nejde o tuto zprávu, ale o to, jak sis ji přede mnou nechtěl přečíst.“ To je podezřelé.

Den x-tý
Oběť: Vypne si notifikace, ať nemusím pořád řešit obdobná podezření.
Žárlivec: Posílá sms na mobil oběti (v tomto konkrétním příkladu to byl nákupní seznam).
Mobil: Nedisciplinovaně nevydá zvuk příchozí sms.
Žárlivec: „Ty máš vypnuté oznámení, abych neviděla, kdo ti píše. Ty něco skrýváš“.
Oběť: „Nic neskrývám, jen nechci neustále řešit tvou paranoiu pokaždé, když mi přijde nějaká zpráva.
Žárlivec: „Kdybys měl čisté svědomí, tak nemusíš nic řešit.“

Bludný kruh

Tady krásně vidíme, že jakékoli jednání oběti nevyvrátí pochybnosti žárlivce a snaha oběti předejít pochybnostem se jen stává dalším zdrojem pochybností a dokonce ještě vážnějších. Téměř důkazem nevěry. Prostě hrou na „dokaž, vyvrať, přesvědč se”, se nikam nedostaneme. V tomto ani v jiném případě. Tyto hry nemají žádný pozitivní scénář. Pokud zrovna sami neskončí katastrofou, tak jsou následovány dalšími a dalšími hrami.

Někdy dokonce oběť rezignuje na stahu dokázat svou nevinu a s myšlenkou „stejně budu pořád podezříván, tak ať si to alespoň užiji“ se nakonec nevěry dopustí. Pak se naplní podezření žárlivce „já bych nežárlil, kdybys mi k tomu nedával důvod“. Najednou už nemáme problém žárlivosti, ale problém nevěry.

Nebo oběť opět rezignuje a jeho láska často přejde do znechucení a někdy až do nenávisti. Vztah ochladne (opět důkaz nevěry) a rozpadne se. Můžeme polemizovat o tom, zda rozumíme oběti, nebo nikoli. Každopádně nezapomínejme na kauzualitu. Tedy žárlivost nebyla důsledkem ochladnutí vztahu, nebo dokonce nevěry, ale její příčinou.

A ano, jsou i páry, kteří tuto hru hrají trvale. Žárlivec je nešťastný a stále zmítán pochybnostmi. Oběť je nešťastná a stále se snaží vyvracet pochybnosti. Každopádně vztah, přestože stále může být naplněn láskou, je na hony vzdálen tomu, co si oba přestavují pod pojmem laskyplného vztahu plného důvěry, věrnosti, pochopení…. Splynutí duší.

A žárlivec? Ten často jen začíná hrát tuto hru znovu, jen s jinou „obětí“. Nyní již posílen o špatné zkušenosti z dřívějšku, jež se stanou jeho výborným alibi. „Musíš mé žárlivosti rozumět, mám opakovaně špatné zkušenosti s nevěrou z dřívějška“. A nová oběť začíná s idealistickou myšlenkou „Tys měl/a ale smůlu na partnery, se mnou to bude jiné“. Nebude, stanou se jen dalším v řadě.

Hra dvou hráčů

Ač to tak z článku nemusí na první pohled vypadat, tak žárlivost není hra jen jednoho „špatného“ hráče, žárlivce. Je to hra minimálně dvou hráčů. A pokud s touto hrou chtějí přestat, tak ji musí přestat hrát oba.

Výzva

A co vy? Co si myslíte o žárlivosti. Žárlíte nebo jste někdy byly obětí žárlivce? Rozpadl se vám někdy kvůli žárlivosti vztah? Byli byste ochotni (zcela anonymně) se podělit o svou zkušenost s druhými a možná tak i někomu pomoci? Staňte se součástí mého dokumentu a třeba se nám spolu podaří pomoci alespoň jednomu pohádkovému vztahu.

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.