Uráží tě sprosté slovo v úvodu? Uráží tě, pokud někdo před tebou mluví sprostě? Gratuluji, pravděpodobně hraješ ne jednu, ale dokonce několik ze „společenských her“. Pak nečti dál, nebo si přečti předchozí článek s názvem „Jsi uražený? A co já s tím?“

Pokud se však chceš podívat, jestli se za tímto trochu kontroverzním nadpisem skrývá něco hlubšího, tak se spolu pusťme do třech pravidel pro šťastný život.

Entropie

Než se na ně podíváme hlouběji, tak si něco řekněme o entropii. Pojem entropie se používá hlavně ve fyzice, jeho popis je mnohem složitější, ale pro nás bude stačit velmi zjednodušená a poměrně populární poučka. Stupeň entropie vyjadřuje tendenci přecházet od uspořádaného, ale nepravděpodobného stavu ke stavu neuspořádanému, ale pravděpodobnému.

Zjednodušeně můžeme říci, že vše ve vesmírů má tendence se rozpadat (podléhat chaosu), tedy měnit se z uspořádaného stavu do neuspořádaného.

Podívejme se na dva příklady, na kterých již uvidíme, jaký má entropie vztah k pravidlům pro šťastný život.

Dům

Pokud chceme postavit dům, tak musíme vynaložit energii abychom přeměnili neuspořádaný stav stavebního materiálu na uspořádaný, tedy dům. Pokud již dům stojí, ale my se o něj nebudeme starat, tak se začne postupně rozpadat, tedy přecházet zpět do neuspořádaného stavu (podléhat chaosu). A když to necháme zajít moc daleko, tak musíme vyvinout opět velké množství energie abychom toto zvrátili. Někdy přeměnit zříceninu v krásný dům může být ještě náročnější než postavit nový dům. Přitom pokud se budeme o dům starat, tak to vyžaduje poměrně malé množství energie průběžně a dům udržíme v pořádku.
Tento příklad trochu více rozebíráme na kurzu NoGames, protože je to poměrně hezká analogie. Podívejme se nyní na ještě výstižnější příklad.

Vztah

Vztah dvou lidí je vlastně obrovský zázrak. Ano je to tak.

Vezmi si pravděpodobnost, že se potkají dva lidi, kteří se budou navzájem přitahovat, zároveň budou v natolik podobné životní fázi, že budou otevřeni vztahu. Že překonají obrovské počáteční překážky, nedůvěru, vzdálenost, jazyk, zvyky, rodinné a kulturní poměry, někdy i vztah s někým jiným a mnoho dalšího. Šance, že se tohle všechno sejde je velmi malá, a přesto k tomu dochází mnohokrát každý den po celém světě. Prostě zázrak.

Na začátku jsme ochotni udělat téměř cokoli, abychom byli s tím „pravým“. Přestěhujeme se do jiného města, jiné země, změníme práci, naučíme se cizí jazyk, přijmeme zvyky toho druhého, jak jí, mlaská, chrápe, vymačkává pastu, prostě cokoli. Dokonce tyto „nedostatky“ i milujeme. V historii jsme dokonce byli ochotni kvůli tomu i válčit. Prostě uděláme téměř cokoli, abychom popřeli entropii a změnili životy dvou lidí v uspořádaný stav. Vztah.

A stejně jako s domem leckdy stačí, abychom průběžně vyvíjeli poměrně malé množství energie, aby vztah přetrvával. Starat se o vztah.
Místo toho se ale často změníme v katalyzátor (urychlovač) chaosu. Najednou je strašně důležité, jak kdo vymačkává pastu, jak si sundává boty a spoustu dalších drobností, které na začátku vztahu nejsou důležité vůbec. Začnou hrát spoustu nesmyslných her, na „uražený/uražená“, na „kdo se dřív a správněji omluví“, na „uznej, že mám pravdu“ a další a další. Prostě se začneme chovat jako kreténi.
Pak, jednoho dne stojíme na troskách svého bývalého vytouženého vztahu a tváří v tvář realitě, před otázkou, jestli se rozejít, se v nás vzedme opět obrovská síla a všechny do té doby „obrovské“ rozpory najednou hodíme za hlavu, protože prostě chceme být spolu. Je to jako na začátku, nové líbánky, prostě krása.

Jak z nás spadne hrůza z toho, co se mohlo stát, tak začne vše nanovo. A bohužel, někdy se stane, že to necháme zajít už moc daleko, nebo už těchto cyklů bylo moc a my už přestali věřit. A chaos je na světě.

Na kurzech NoGames rozebíráme více příkladů a je to velmi poučné. Zjišťujeme, jak podobně nesmyslně se chováme ke svým zaměstnancům, zaměstnavatelům, kolegům, kamarádům, partnerům atp.

Tři pravidla pro šťastný život:

1. Nebuď kretén
2. Najdi si někoho, kdo není kretén
3. Začni s pravidlem číslo jedna

Skutečný význam slova „kretén“ je z pohledu psychologie jednoznačný a odlišný od běžně používaného mezi lidmi, a i od toho, který používáme my.
Jasně, můžu říct „hlupák“, nebo jiné společensky přijatelné slovo. Ale je to jen sémantika, každý může použít jiné slovo, ale význam je stejný. Já jsem použil slovo „kretén“, protože svou energií, dle mého názoru, dobře dokresluje sílu daných myšlenek.

Pokud se tě mnou zvolené slovo stále dotýká, stále tě uráží, tak si ho můžeš nahradit jiným, které tě urážet nebude. Nebo se můžeš vrátit k v úvodu zmíněnému článku a zamyslet se, jestli potřebuješ dále hrát tuto povrchní hru, nebo ti bude více záležet na významu myšlenky.

Nebuď kretén

Význam prvního pravidla je už de-facto jasný z uvedených příkladů. Zjednodušeně si můžeme říci: Chovej se v jakékoli fázi vztahu tak, jak by ses choval, když bys chtěl, aby vztah začal. Nebo když bys ho chtěl zachránit. A obráceně. Nechovej se tak, jak by ses nechoval v počátcích vztahu. Neber vztah jako samozřejmost. Ber ho jako zázrak, pečuj o něj.

Najdi si někoho, kdo není kretén

Je to jednoduché, vstupovat do vztahu s někým, o kom víme, že má tendence se chovat „jako kretén“, v bláhové víře, že se změní a dělat tuto chybu opakovaně, je znakem bláznovství. Když bychom si dovolili parafrázovat Einsteina.

Začni s pravidlem číslo jedna

Přestože se to možná nezdá, tak toto je nejdůležitější pravidlo. Vyzdvihuje důležitost a pořadí pravidla prvního.

Začni vždy u sebe

Pro mě, zejména první pravidlo není samostatný krok, ale životní cesta. Cesta neustálé sebereflexe, zvažování, zda nějaké mé konání bylo správné, ideální, zda bych se v budoucnu v podobné situaci neměl zachovat jinak. Naprosto určitě vím, že nikdy nebudu, řekněme, osvícen. Být osvícen je dle mého názoru utopie. Ale vím, že mám nějaký svůj morální a etický kodex, dle kterého chci žít (a i ten se vyvíjí). Tento kodex je pro mě životní cesta. Někdy udělám krok stranou, někdy jich udělám více, a právě onou sebereflexí se snažím na tu cestu vrátit a držet alespoň směr. Z čeho se tento kodex skládá? Stále méně z konkrétních „přikázání“ a stále více z myšlenek a idejí. Nebo řekněme ideálů. A jeden z nejdůležitějších je již notoricky známé „nedělej jiným to co sám nechceš, aby jiní dělali tobě“, případně „chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě“. Jednoduché a prosté. Každému, co jeho jest.

Nic více z mého kodexu citovat nebudu, je to můj kodex a každý by si měl vytvořit ten svůj. Ale myslím si, že je rozumné, aby tento bod byl na každém smysluplném vztahovém kodexu.

Nicméně často lidi začínají u druhého pravidla. Někdy si i alibisticky říkají věty podobné těmto: „Kdybych našel tu ideální partnerku/partnera, tak bych byl ideální partner i já“. „Kdybych měl skvělého šéfa, tak bych byl skvělý zaměstnanec“. A tak dál a tak dál. Co takhle začít u sebe? Co kdybych se nejdříve snažil být já ten „ideální“ partner, zaměstnanec, šéf, kamarád? S plným vědomím toho, že ideál je velmi subjektivní. Pak mám totiž mnohem větší šanci si najít k sobě ten „ideální“ protějšek.

Dokud se totiž ke svému okolí chovám jako „kretén“, tak se bude okolí chovat ke mně obdobně.

Prostě, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a jen hlupák by si mohl myslet, že když do lesa zavolám „kretén“, tak se z lesa ozve „láska“.

Chceš změnit svůj život, lidi okolo sebe, své okolí? Začni měnit sebe. Vystup z naučených a nefunkčních her a zjistíš, že i tvé okolí je postupně přestává hrát. A to je základní myšlenka konceptu NoGames.

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.