Lidi neví, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou
Možná prohlášení z titulku znáte se ženami, ale ze své praxe mohu říci, že se týká lidí bez rozdílu pohlaví, rasy, věku, vzdělání i vyznání.
Opravdu, narazit na člověka, který vždy (nebo alespoň většinou) ví, co chce, je vzácnost.
Analýza potřeb
V kurzech NoGames se tomuto věnujeme v části o analýze potřeb. Analýze potřeb svých a analýze potřeb druhých.
Zjistíme, co potřebujeme, na základě toho si definujeme, co chceme, případně nechceme a následně si stanovíme svůj cíl.
Každopádně to není jednoduchá cesta. Analýza potřeb je dokonce samostatná disciplína a člověk, který se dané činnosti věnuje profesionálně, se nazývá analytik potřeb.
Analýza potřeb je však velmi užitečná i v běžném životě. Když se vám podaří najít a definovat potřeby své, případně potřeby vašich bližních, tak je to jako když objevíte mapu. Máte mapu a přestáváte bloudit.
Život s někým, kdo neví, co chce
Žili jste s někým, kdo nevěděl, co chce? Samozřejmě záleží na rozsahu tohoto „nevědění“. Čím je rozsah větší, tím je to více frustrující. Jsou to lidé zmítaní momentálními okolnostmi a náladami. V jednu chvíli jsou spokojeni a jindy opačně. V těch samých situacích. Nikdy si nemůžete být jisti, na čem jste. Na něčem se domluvíte a za chvíli je všechno jinak. Domluvíte se, uděláte si plány a najednou nic neplatí.
Zdá se to být jako projev někoho, kdo často mění názory. Ale většinou je to projev toho, že daný člověk nemá ujasněno, co chce. Proto se přikloní na jednu stranu a za chvilku na druhou stranu. Je zmítán vlastní nerozhodností. Tím, že neví, co chce, tak se ani rozhodnout nedokáže. A ani se rozhodnout nechce. Protože rozhodnout se už zavání něčím definitivním. Co kdyby náhodou v budoucnu přišel na to, že chce vlastně něco jiného?
Člověka popisovaného v předchozím odstavci si nepleťme s oportunistou, to je zase jiný problém.
Hledám, vybírám, nenacházím
Co když takhle ten někdo zrovna neví, jestli opravdu chce nás. V jednu chvíli ano, v druhou chvíli ne, pak neví, poté určitě ano, a tak je neustále zmítán svou nerozhodností a my máme pocit, že je náš vztah jako na horské dráze.
Mám kamaráda, který takto hledá partnerku. Hledá již dlouho. Ve vztahu s jednou mu něco chybí, co rozhodně ve vztahu potřebuje, v jiném mu pak vadí to, co mu předtím chybělo. Když se s ním přesně o tomto bavím, tak přiznává, že sám neví. Že prostě má pocit, že to stále není nějak ono.
K tomuto tématu si můžete něco přečíst v článku „Hledání ideálního vztahu je jako droga“.
Nějak to pořád není ono
- „Nějak to není ono.“
- „A v čem to není ono?“
- „Nevím.“
- „Co ti chybí?“
- “Vlastně ani nic.“
- „Co bys tedy chtěl?“
- „Nevím, aby to bylo ono.“
- „Jak poznáš, že je to ono?“
- „Až to bude ono, tak to poznám.“
Nepozná, nikdy nepozná. Říci si, teď jsem spokojený, teď mám, to, co jsem si přál, totiž zavání něčím definitivním. Vyžaduje to přijmout vnitřní rozhodnutí. A to nerozhodní lidé neradi dělají. Jak jsme si již řekli, nevědí, co chtějí, a nechtějí si zavřít cestu k čemukoli jinému.
Vůdce smečky
Jakákoli smečka potřebuje svého vůdce. Když ho nemá, tak není šťastná. S lidmi se to má stejně. Vůdce vůbec nemusí být přísný, despotický, či dokonce krutý. Naopak. Vůdce je někdo, kdo udává směr. Dobrého vůdce všichni nenásledují ze strachu, ale proto, že jim dává pocit bezpečí. Dobrý vůdce ví, co chce, ví, co nechce, jde za tím a je v tom konzistentní.
Pamatujete si na učitele ze školy? Někteří byli „hodní“, nic po nás nechtěli, jejich předměty se dalo snadno proplout a nikdo si na ně dnes už ani nevzpomene.
Pak tu byli učitelé, kteří byli nároční. Nároční, ale spravedliví. Věděli jsme, že musíme makat, věděli jsme, co můžeme a co se neodpouští. A vzpomínáme na ně se slovy „ten nás něco naučil“. A nemuseli být vůbec zlí.
Dobrý vůdce smečky
Stejně tak se to má se šéfy. Někteří jsou „strašně v pohodě“, nic po nás nechtějí, ale když je průšvih, tak se za nás také nepostaví. Správný nadřízený je náročný, uvnitř smečky je třeba i přísný, ale také svou smečku chrání. Když má jeho smečka průšvih, tak se za ní postaví, přijme zodpovědnost na sebe, protože on je vůdce smečky a pořádek ve své smečce si zjedná sám.
Dobrý rodič je i dobrý vůdce své smečky. Svou smečku chrání a jeho smečka ví, že se na svého vůdce může spolehnout. Ví, že vůdce ví, kam se jde.
Dobří rodiče jsou známí jako alfa pár. Alfa samec a alfa samice. Jen si nepleťme tyto úctyhodné a přírodovědecky uznávané pojmy s jiným a více bulvárně vnímaným pojetím alfa samec a samice.
Když chybí vůdce smečky
Když smečka nemá svého vůdce nebo je vůdce neschopný, tak se pere uvnitř. Honí se od ničeho k ničemu a často si pak sama nějakého vůdce najde. I za cenu toho, že není ideální.
A tak se stává a v historii mnohokrát stalo, že se smečka chytne a nechá vést „lumpem“. Vojevůdcem, politikem, tyranem. Ale má vůdce. Někoho, kdo z ní sejmul břímě rozhodování. Je to totiž pohodlné, nechat se vést. Je pohodlné, nechat zodpovědnost na někom jiném. Je pak snadné říci „já nic, já se jen nechal vést“.
Nikdy vést nechtěl
Často od lidí, co měli následovníky, svou smečku, můžete slyšet, že nikdy vlastně ani vést nechtěli. Jak se jim to stalo? Jednoduše. Měli vizi. Měli vizi a za ní šli. Věřili svému rozhodnutí, nepochybovali, byli pevní ve svých postojích a tím inspirovali.
Lidé jsou plní pochyb a pokud se najde někdo, kdo nepochybuje nebo to tak alespoň vypadá, tak se rádi nechají vést.
Sám sobě vůdcem
A teď si zkusme sebe, své myšlenky a emoce představit jako malou smečku. Když ta smečka nemá vůdce, je rozervaná. Rozervaná pochybnostmi, nejistotou, nerozhodností. Co nám může dát našeho vlastního vůdce? Uvědomění si. Uvědomění si toho, co v životě chceme a co nechceme, jak chceme žít, co chceme dělat. To, že činíme pevná rozhodnutí.
Síla rozhodnutí
Rozhodnout se, je jako zapálit pochodeň. Rozsvítit maják. Pokud učiníme rozhodnutí, tak nám ten maják svítí na cestu. Po cestě se mohou objevit nástrahy a překážky. Občas nás i donutí sejít na chvíli z cesty, ale ten maják nám vždy pomůže se na tu cestu vrátit. Rozhodli jsme se. Síla rozhodnutí má totiž neuvěřitelnou moc. A tato moc inspiruje.
A co vy, už jste se rozhodli a zažehli svou pochodeň, nebo ještě stále tápete ve tmě?
Libor
O autorovi:
Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytických a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.
Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.
Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.
