Ve stručnosti

Krátká odpověď k otázce v nadpisu zní „na seznamce“.

Nezajímá-li vás jaké hry při seznamování na seznamce hrajeme a jak k nim můžeme přistupovat, tak jsem vám právě ušetřil čas a dál nečtěte.

Pokud vás to však zajímá alespoň z psychologického hlediska a z pohledu NoGames, tak se pojďte podívat na delší verzi mého příběhu a trochu si zanalyzujme hry a (ne)hry, které toto téma lidi provází.

Úvod do situace

Bylo mi 40, dva roky od rozvodu s mojí první ženou a zároveň po dvouletém dost šíleném vztahu. Moje sebevědomí, co se vztahů týče, se limitně blížilo k nule. Navíc jsem čerstvě povýšil do top managementu, takže se můj život scvrkl na práce, doma padnout vyčerpáním a mezi tím strávit maximum času se svými dětmi. Na nějaký společenský život prakticky nezbýval čas.

Jsem vztahový člověk. Od nějakých patnácti jsem prakticky pořád byl v nějakém vztahu. Nevadí mi samota a rozhodně se v ní nenudím, ani netrápím, ale tak nějak mi život dává víc smysl s někým blízkým.

Seznamka

Takže logicky přišla myšlenka „jak mohu ve čtyřiceti s dvěma dětmi vůbec někde potkat tu pravou“? Nikam nechodím, mimo práci se prakticky s nikým nestýkám, takže podobně jako se sebevědomím se moje šance seznámit se opět limitně blížila k nule.

Jako spoustu lidí v podobné životní situaci přišla myšlenka na seznamku a stejně jako spoustu jiných lidí jsem pojal pochybnosti a rozehrála se ve mně celá plejáda vnitřních her.

To jsem už na tom tak špatně?

Ano, to je velmi častá vnitřní pochybnost. To jsem už opravdu klesl tak hluboko, že musím jít na seznamku?

Jsem analytik, tak jsem si situaci zanalyzoval. Kde mohu potkat „tu pravou“:

  1. V práci – v mé pozici to není moc rozumné
  2. Náhodně se někde potkáme – Kde?
    • V baru – nechodím
    • Na jiné „zábavě“ – hmm, vlastně nikam nechodím
  3. Někdo nám někoho dohodí – čím se to liší od seznamky?
  4. Seznamka

Co je seznamka

Čím se vlastně liší seznamka od cíleného chození na místa, kde lidi historicky hledali partnery jako jsou taneční zábavy, bary, párty a jiné? Vlastně hlavně tím, že odpadá nutnost opatrného zjišťování, jestli vyhlédnutá osoba je nezadaná, jestli je otevřená seznámení atp. Prostě prvotní zjišťování rozhodných informací.

Na seznamce, mluvím o internetové seznamce, lidi o sobě napíší základní informace, přiloží pár fotek, takže základní informace máme. A oni mají základní informace o nás.

Jak vybrat seznamku?

Popravdě jsem vyzkoušel jen jednu. Ale hned na začátku jsem si vybral placenou seznamku. Tak nějak jsem si říkal, že když už je za to někdo ochoten zaplatit, tak je větší šance, že to myslí vážně.

Čeho se bojíme?

Co když o mě nikdo nebude mít zájem? – Ano, to se může stát. A nemůže se stát nic horšího. Teď žádnou partnerku nemám, poté také mít nebudu. Ale měl jsem šanci nějakou potkat a pořád ji mám.

Co když se mnou půjde na schůzku někdo, komu se nebudu líbit já a už na další schůzku nebude chtít jít? – Platí to samé, co v předchozím bodě. Nebudu na tom hůř, než již jsem.

Co když se mnou půjde na schůzku někdo, kdo se nebude líbit mně? – Jednoduché, poděkuji za schůzku a na další už nepůjdu.

První schůzka není rande. Je to první potkání s někým, o kom víme jen zlomek informací z jeho profilu a nic víc. Můžeme si to nazvat schůzkou naslepo. Sejdeme se, trochu se poznáme a oba se svobodně rozhodneme, jestli si chceme dát šanci poznat se více.

Možná nemusí být rande ani druhá ani třetí schůzka. Může, ale nemusí.

Co vlastně chceme, koho hledáme?

To je asi jedna z nejdůležitějších otázek k zodpovězení. Jak se učíme na kurzech NoGames, tak nejen v seznamování, ale v životě obecně.

Ujasněme si, co od vztahu očekáváme. Co chceme a co rozhodně ne. Jaká kritéria by měl náš protějšek splňovat. Dokonce i vzhledově. Zní to možná povrchně, ale ruku na srdce, každý jsme více či méně povrchní.

Jedna dívka například v inzerátu napsala, že měří téměř 180 cm a ráda nosí podpatky. Hledá tedy muže, který bude měřit minimálně 180 cm, ale ideálně více. Povrchní? Proč by na takovém ujasněné představě mělo být něco špatného?

Já měl například, kromě jiných, jedno pro někoho možná překvapivé kritérium. Hledal jsem dívku, která již má nějaké dítě z předchozího vztahu.

Mé úvahy byly čistě pragmatické. Pokud začnu chodit s dívkou v plus minus mém věku, která ještě dítě nemá, tak ho pravděpodobně brzy bude chtít. Vědomě či podvědomě, možná je hnána právě tímto motivem.

Sám mám dvě úžasné dcerky a nebyl jsem si jist, jestli chci ještě nějaké další dítě. Navíc úžasné jsou pro mě. Pro druhé to tak být nemusí. Pokud budu s někým, kdo má také dítě, tak je větší šance, že bude mít pochopení pro děti toho druhého. Tím spíše, že bude stejné pochopení očekávat ode mě.

A pak zde bylo kritérium vyrovnanosti. Můj poslední dvouletý vztah byl právě s dost nevyrovnanou a chorobně žárlivou dívkou. Bylo to jak jízda na horské dráze. To jsem již rozhodně nechtěl zažívat. Tedy rozhodnutí bylo, že chci dívku, která je alespoň relativně vyrovnaná a také ví, co chce.

Pokud někdo v tomhle věku neví, co chce, nebo se takzvaně „musí najít“, tak ať se hledá s někým jiným.

Jaké informace o sobě zveřejnit?

Jednoduchá odpověď, pravdivé. Nehledáme přeci někoho, kdo se „zamiluje“ do nějakého fiktivního vymyšleného obrazu a pak bude velmi rozčarován, až pozná skutečnost. To je ztráta času pro všechny.

Stejně tak jsem v profilech hledal protějšek, který již z popisu (věrohodného popisu) bude vzbuzovat naději na vzájemnou kompatibilitu.

Zde hrají lidé asi nejčastěji hry. Snaží se vypadat perspektivnější.

Můj popis byl poměrně podrobný, včetně svých představ. Ano dostal jsem několik pobouřených reakcí, že jsem příliš vyhraněný, netolerantní atp. Pokud se vám stane něco takového, tak se nelekněte a nezačněte svůj profil měnit. Naopak jsme si všichni ušetřili spoustu času se schůzkami, které by nikam nevedly.

Tedy je jedno, co napíšete, ale napište pravdu.

Jak oslovovat protějšek?

Nikdy mi nedělalo problém psát. Sepsal jsem jednu reakci (pracovně jsem si ji nazval první kontakt). Myslím, že byla docela dobrá a nějak jsem neviděl důvod, proč pořád vymýšlet něco nového. Tak jsem si ji uložil a používal pokaždé. Postupně jsem měl několik „šablon“.

První kontakt

Pokud mě profil nějaké dívky zaujal, poslal jsem ji tuto zprávu.

Zdá se vám to naprosto neromantické? Je to jen naše společenská hra. Stejně bych obsahově napsal jedno a to samé. Pokud jsem už jednou něco napsal dobře, proč hledat jiná slova pro to samé. Jiná slova a věty by nebyly o nic více ani méně upřímné.

Jak napsal Oscar Wilde „upřímná slova nemusí být vždy elegantní, ale elegantní slova musí být vždy upřímná“. Má slova byla upřímná, přestože nebyla pokaždé originální.

Tak 50 % dívek mi na „první kontakt“ neodpovědělo a já zbytečně čekal. Nechtěl jsem psát žádné další, abych pak neřešil dilema, že mám domluvené schůzky s více dívkami.

Toto je na seznamkách běžné chování a na jednu stranu nejde o nic vyloženě nemorálního. Přeci jen to není rande, ale jen schůzka. Jenže se z toho může snadno stát vzorec a při druhé, třetí, čtvrté „jen“ schůzce se to už začíná podobat randění s více najednou.

Tedy jsem po každé zprávě alespoň týden čekal a pak teprve napsal další.

Druhý kontakt

Po kladné odpovědi na první kontakt jsem ji pozval na schůzku. Opět upřímná, avšak neoriginální zpráva. Kam jsem ji pozval se dozvíte níže.

Děkovné odmítnutí

Pokud mě oslovila dívka, která mě nezaujala, tak jsem ji poděkoval a zdvořile odmítl.

Jak jsem psal v „První kontakt“, většina zamítavých reakcí byla prostou nereakcí. Toto se mi obecně nezdálo moc v pořádku, tak jsem každé odpověděl. Poděkoval za zájem a slušně napsal, že tento zájem neopětuji.

Je to možná nepříjemné, ale upřímné a ušetřilo to těm dívkám čas s čekáním, jestli odpovím.

Jedna dívka mi pak řekla, že na začátku také odpovídala všem, ale nakonec to vzdala. Prý jí chodilo tolik zpráv, že to nebylo možné. Možná by nakonec nebylo tak těžké posílat mou šablonovitou odpověď:)

Good Bye message
Zdvořilé odmítnutí po první schůzce

Už na první schůzce mi bylo jasné, jestli se chci poznávat dál, nebo ne.

Pokud ne, poděkoval jsem za večer a slušně řekl, že necítím potřebu se znovu vidět. Zdá se vám to necitlivé? A o co by bylo citlivější jít ze zdvořilosti na více schůzek a ukončit to pak?

Někdy k tomu nebyl na schůzce prostor, tak jsem ještě ten večer poslal „Good Bye message“. Ušetřil jsem nám tak všem čas.

Konflikt schůzek

Občas se mi stalo, že jsem měl domluvenou nějakou schůzku a najednou mi přišla již nečekaná pozdní odpověď na nějaký můj první kontakt. Případně mě sama oslovila dívka, která mě i zaujala, ale nechtěl jsem sklouznout do paralelního schůzkování.

Zdvořile sem na to odpověděl s opětováním zájmu, přiznal se, že již mám jednu schůzku domluvenou. Vždy na to přišla pochvalná reakce za férový přístup a já tak měl otevřené dveře na kontakt, kdyby z první schůzky sešlo. Což je naprosto běžné.

Takhle jsem si s jednou dívkou několikrát napsali, několikrát to nevyšlo, a nakonec se neviděli nikdy. Stále mi to však přijde jako správný přístup.

Kam pozvat na první schůzku?

Neměl jsem v plánu utrácet za luxusní večeře v luxusních restauracích, abych se předvedl. Pak sedět u jídla s někým, s kým si nemám co říct a přemýšlet, jak urychlit čas.

Zval jsem dívky na procházku (jak romantické) někam do parku, Ladronka, Letenský park, Stromovka, Staré město atp. Při chůzi se dá i mlčet. Kdyby se nám chtělo, mohli bychom si sednou na trávu, na lavičku a pokud by se nám opravdu chtělo, tak na tu večeři vždy mohlo dojít.

Takže ne, „randění“ opravdu nevyžaduje žádné velké prostředky. Nechceme přeci někoho „utáhnout“ na svůj plat. Chceme se mít možnost poznat. Nic víc, nic míň.

Co po první schůzce?

Jak jsem již zmínil, pokud jsem neměl zájem pokračovat v seznamování, tak jsme si to řekli. Po pravdě z toho byly v průběhu půl roku tři vztahy. Jeden dvouměsíční, jeden měsíční a poslední přešel po dvou letech do svatby s mou skvělou ženou.

Celkem jsem měl asi šest „prvních schůzek“, z toho jsem ve dvou případech dal najevo, že v tom nechci pokračovat a s jednou jsme se na tom shodli vzájemně. Opravdu jsme si neseděli.

Co tedy dělat po první schůzce? To už je na vás.

Má to smysl?

Má.

Já měl štěstí a moje hned první schůzka dopadla dobře. Byl z toho dvouměsíční krásný vztah, který sice nakonec nedopadl, ale nelituji toho. Jak jsem psal na začátku, moje sebevědomí bylo na bodu mrazu a toto mi dodalo sebedůvěru, že nejsem ve svém věku s dvěma dětmi ještě odepsaný.

Druhý vztah jsem ukončil po měsíci, kdy jsem začal pozorovat již známe rysy jízdy na horské dráze. O to jsem nestál a ukončil jsem to. Dodnes jsme kamarádi. A i tento vztah mi dodal sebedůvěru, která byla možná nezbytná pro třetí úspěšný pokus.

Seznamování se na seznamce je jako nábor zaměstnanců

Zní to možná chladně a neromanticky, ale je to tak. Oslovíte přes LinkedIn 30 potenciálních zaměstnanců, z toho vám jich 15 odpoví a pošle svůj životopis, z toho se s osmi domluvíte na pohovoru (schůzce), čtyři na schůzku dorazí, o dvou začnete uvažovat a u jednoho se zájem potká s pozitivní odezvou.

Je to tak. Nedělejte si hlavu s tím, že vám první vyhlédnutý protějšek neodpoví, odpoví negativně, nepřijde na domluvenou schůzku, nebo z toho jakkoli sejde. Každý další, i neúspěšný pokus, vás někam posune.

Jděte do toho naplno

Třetí vztah neskončil a po dvou letech jsme se vzali. Zajímavý byl však začátek.

Monika, má nynější manželka, byla právě ve fázi rozchodu se svým manželem Pavlem (s Pavlem jsme mimochodem dodnes kamarádi), řešila hledání bytu a stěhování. Po týdnu jsem ji dal klíče od svého domu, ať se spolu se synem nastěhují. Zdá se vám to šílené? Opak je pravdou, bylo to naprosto pragmatické rozhodnutí.

Moje úvahy šly cestou, buď jí teď budu pomáhat hledat nové bydlení, pomáhat se zařizováním, stěhováním a pokud nám to bude fungovat, tak se za pár měsíců budou stěhovat ke mně.

Nebo se rovnou nastěhují ke mně a pokud nám to nevyjde, tak ji pomohu s hledáním, zařizováním a stěhováním do nového bydlení potom.

A udělal jsem dobře. Za měsíc společného bydlení jsme spolu strávili více času a více se poznali, než za rok „randění“.

Oba jsme do toho šli naplno a možná i proto nám to vyšlo. Na toto téma si můžete přečíst můj dřívější článek „Jak neuvařit dobrý guláš.“

Závěr

Jestli jste v podobné životní etapě, jako jsem byl já, tak vám článek možná pomůže s dilematem seznamky. Pokud ne, tak vás snad alespoň trochu pobavila cesta čtyřicátníka, kterému to dvakrát nevyšlo, a nakonec našel své štěstí.

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytických a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.